Nikdy jsem si nemyslel, že budu řešit psí obuv. Když jsem vyrůstal, psi chodili venku bosí a nikdo si s tím nedělal hlavu. Ale pak jsem poznal Quentina, Jack Russell teriéra s nohama krátkýma jako u tyrannosaura, a najednou se ocitám v situaci, kdy googlím „zimní boty pro psy, velikost S“.

Letos máme -15°C. Mínus patnáct! To pro naši lokalitu není normální. Běžně tu v největší zimě míváme mínus tři, možná mínus pět, když se příroda rozhodne ukázat, co v ní je. Mínus patnáct je pro mě Sibiř.

Quentin už dávno nosí bundu. Nepromokavou zimní bundu, protože jako Jack Russell je k zemi blízko skoro jako koberec. Když se venku začal třást i v bundě, začal jsem mu pod ni oblékat i svetr. Nejsem zastánce nějaké psí módy – nechodím do obchodů s oblečky s výšivkami „Princezna“ nebo „Bad Boy“. Ale když váš pes v zimě vypadá jako chlupatá vibrující paruka, začnete dělat pragmatická rozhodnutí.

Se svetrem pod bundou se Quentin venku už neklepe. To je dobrá zpráva. Špatná zpráva je, že se začal zastavovat uprostřed cesty, zvedat tlapku a dívat se na mě s výrazem, který jasně říká: „Nemůžu pokračovat. Došlo ke katastrofě.“

„Mám na noze kamínek.“
„Teď mám na noze sníh.“
„Teď tam nemám nic, ale stejně by bylo lepší, kdybys mě nesl.“

Je to jako procházka s člověkem, který si každých pět metrů musí zavázat tkaničku. Akorát že Quentin nemá tkaničky a já se začínám cítit jako lidský výtah s funkcí ohřívače nohou.

Když ho chvíli nesu a mnu mu packy, aby se zahřály, je spokojený jako buddha na dovolené. A jakmile je mu už příjemně, začne se kroutit jako žížala, protože už chce zpátky na zem. Svoboda! Nezávislost! Jsem přece pes, ne nějaké batůžkové štěně!

Za dvě minuty zase zvedá packu. Další problém. Další ohřívací session.

Logicky jsem tak došel k závěru, že potřebuje boty. A taky mi došlo, proč Quentin odmítá chodit ven s Bobem. Musím ho venčit já. Bob totiž nemá tu servisní mentalitu. Nechá ho chodit pěšky jako normálního psa.

Quentin to zřejmě už dávno prokoukl. Proto když Bob říká „Jdeme ven!“, Quentin se jde schovat pod nábytek. Když já řeknu „Jdeme ven!“, najednou je plný energie a nadšení. Protože ví, že udělám, o co si řekne.