Pokud nejste nesmírně paranoidní a nevyužíváte VPN, anonymní prohlížeče a vyhledávače bez profilování, určitě se vám nejednou stalo, že jste se nad něčím zamysleli a najednou jste na to uviděli reklamu. Aniž byste něco podobného cíleně vyhledávali.

Samozřejmě si nemyslím, že jsem tak náhodný, aby mě Google nedokázal odhadnout. Svoji digitální stopu zanechávám bez pocitu, že bych byl okrádán. Raději uvidím reklamu na produkt, který by mě reálně mohl zajímat, než reklamu na traktor. A jestli na tom někdo vydělá desetník, tak ať.

Dneska jsem měl celý večer protivnou náladu, protože jsem měl hlad. Doma nebylo nic, co by se dalo hned konzumovat a neměl jsem chuť vařit. Ani čekat na rozvoz. Místo toho, abych tedy situaci vyřešil, jsem se rozhodl, že otevřu krabici, kterou k Vánocům poslala Annie. Říkala, že jí je jedno, kdy to otevřu. A já na Vánoce nehraju, takže mi přišlo lepší otevřít to v tento okamžik, kdy to pro mě bude mít větší význam, protože mi to zlepší zkažený večer.

Otevírám krabici s myšlenkou, že si zase budu muset objednat Manu, abych takovým náladám předcházel. Asi jste uhodli: Pod kalendářem NASA, obří svíčkou s hrozně dlouhým dřevěným knotem, balónem a dobrotami pro Quentina a modelem autobusu pro Boba byly dva pytle Many.

Opravdový přítel je někdo, kdo vás zná líp než Google.