Hrozně mě bolí v průduškách. Když říkám, že mě hrozně bolí v průduškách, myslím tím, že mě to tam ustavičně trochu lechtá, ale jsem přesvědčený, že se to brzy zhorší a budu několik dní jen ležet a umírat.

Nevadí mi ležet a nevadí mi ani umírat. Vadí mi, když to nemůžu dělat v klidu, aniž by mě vyrušoval kašel. Vlastně ani kašel by mi nevadil—kdybych opravdu kašlal. Mně se totiž kašlat jen chce, ale nejde to.

Takže navíc na svoje okolí působím jako kakabus, protože se pořád tvářím, jako že mi něco hrozně vadí (a vadí!), ale nikdo nechápe co. Často nemůžu ani hned odpovědět, protože se zrovna snažím přimět svůj hrtan, aby mě nenutil kuckat. Protože to kuckání je ještě horší. To pak člověk vypadá jako simulant. Nejde totiž slyšet žádné chrchlání a zní to, jako když někdo kašel předstírá. Proto ani nechci říkat, že jsem nemocný, protože prostě kromě nějakého vnitřního fyzického pocitu nemám žádný důkaz.

Zcela nejhorší je ale to, že vím, že takhle se cítí Quentin už nejméně dva týdny. Akorát on je jack russell teriér, takže to nedává najevo. Jednou prostě začal tak divně akutně sípat a já nevěděl, co se děje. Natočil jsem to, poslal na veterinu a obratem nás pozvali na vyšetření. Prý má zánět průdušek. Říkali bronchitidu, ale to zní hrozně vážně. Nevím, jestli jsem to někdy měl, ale předpokládám, že když se to taky týká průdušek, je to děsně nepříjemné.

Mimochodem, už pije. Ne stejně jako dřív, kdy chodil běžně k misce se napít během dne, ale aspoň ve sprše po procházce chlemtá vodu, jako by v celém domě neměl jedinou misku. Má tři, na každém patře jednu. A ano, zkusil jsem misky různě vyměňovat za misky z jiných materiálů, zkoušel jsem filtrovanou vodu, kupovanou vodu, teplou, studenou, nic. Koupil jsem mu i úplně novou fontánku. Sepsal jsem celé sváteční pozorování a poslal na veterinu, tak jsme tam zase na zítřek pozvaní.

Jdu hledat roušky.